13. Stát se buddhistou

To, co jste o buddhismu říkal, se mi zdá velmi zajímavé. Jak se můžu stát buddhistou?
V Buddhově době žil muž, který se jmenoval Upáli. Vyznával jiné učení a rozhodl se promluvit si s Buddhou a pokusit se ho získat pro své přesvědčení. Ale setkání s Buddhou na něj udělalo takový dojem, že se rozhodl stát se jeho stoupencem. Buddha mu na to však řekl:

V buddhismu je porozumění ta nejdůležitější věc a k jeho prohloubení potřebujeme čas. A tak se impulsivně do buddhismu nehrňte. Nespěchejte, ptejte se, opatrně vše zvažte a až potom učiňte rozhodnutí.

Buddha netoužil mít velké množství příznivců. Spíše stál o to, aby lidé praktikovali jeho učení na základě důkladného pozorování a analýzy.

Když jsem tohle udělal a došel jsem k závěru, že Buddhovo učení je pro mě akceptovatelné, co mám udělat, pokud se chci stát buddhistou?
Nejlepší by bylo připojit se k nějaké buddhistické skupině a dál pokračovat ve studiu Buddhova učení. Až budeš připraven, můžeš se stát buddhistou formálně přijetím Trojího útočiště.

A co je Trojí útočiště?
Útočiště je místo, kam se lidé uchylují, když jsou v nesnázích nebo když se potřebují ukrýt do bezpečí. Je mnoho druhů útočiště. Pokud jsou lidé nešťastní, jsou jejich útočištěm přátelé. Buddha řekl:

Přijetí útočiště u Buddhy je vyjádřením přesvědčení, že je možné dosáhnout úplného osvícení a dokonalosti, jichž dosáhl i Buddha.

Přijetí útočiště u Dhammy znamená ustanovení Čtyř ušlechtilých pravd a Ušlechtilé osmidílné stezky jako základen našeho života.

Přijetí útočiště u Sangy je hledáním opory, inspirace a vedení u všech, kteří jdou Ušlechtilou osmidílnou stezkou.

Přijetím Trojího útočiště se člověk stane buddhistou a učiní tak první krok na cestě k Nirváně.

Jaké změny se uskutečnily ve vašem životě od chvíle, kdy jste přijal Trojí útočiště poprvé?

Stejně jako bezpočtu milionů lidí za posledních 2 500 let mi Buddhovo učení pomohlo lépe porozumět tomuto světu, dalo smysl životu, který se předtím zdál beze smyslu, poskytlo mi návod k jednání ve formě lidského a soucitného etického systému a dalo mi naději, že v jednom z příštích životů můžu dosáhnout stavu čistoty a dokonalosti.

Básník ve starověké Indii jednou o Buddhovi napsal:

Mám přítele, který se mě vždy snaží obrátit na své náboženství. Jeho náboženství mě ale nezajímá a dokonce jsem mu to i řekl. On mě ale ne a ne dát pokoj. Co s tím můžu dělat?
První věc, jíž byste měl porozumět je, že ten člověk není vaším opravdovým přítelem. Opravdový přítel by vás přijal takového, jaký jste, a respektoval by vaše přání. Připadá mi, že tenhle člověk přátelství jen předstírá kvůli tomu, aby vás obrátil. Pokud se vám jiní lidé snaží něco vnutit, tak určitě nejsou vašimi přáteli.

Ale on říká, že se chce se mnou o své náboženství podělit.
Podělit se o náboženství je dobrá věc. Ale domnívám se, že váš přítel nezná rozdíl mezi podělením se a vnucováním. Mám jablko, půlku vám nabídnu a vy ji přijmete. V takovém případě jsem se s vámi o polovinu podělil. Když mi však řeknete:

„Díky, ale už jsem jedl,“ a já přesto trvám na tom, abyste si půlku vzal tak dlouho, dokud si ji nevezmete, tak to můžeme těžko nazvat sdílením.

Lidé jako tento váš přítel se pokouší zamaskovat své špatné chování tím, že jej nazývají sdílením, láskou nebo štědrostí. Ale ať ho nazvou jakkoli, jejich chování je prostě hrubé, nezdvořilé a sobecké.

Tak jak ho můžu zastavit?
To je jednoduché. Za prvé si ujasněte, co chcete udělat. Za druhé mu to jasně a stručně řekněte. Za třetí, když vám bude pokládat otázky typu „A jaký je tvůj názor na tohle?“ nebo „Proč nechceš jít se mnou na to setkání?“, potom jasně, zdvořile a vytrvale zopakujte svou první odpověď:

„Děkuji za tvé pozvání, ale nemám chuť s tebou jít.“
„A proč ne?“
„To je moje věc. Nemám chuť jít.“
„Ale bude tam mnoho zajímavých lidí.“
„To určitě ano, ale stejně se mi nechce.“
„Já tě zvu, protože jsem tvůj kamarád a mám o tebe starost.“
„Jsem rád, že o mne máš starost, ale mně se přesto na to setkání jít nechce.“

Když budete jasně, trpělivě a vytrvale opakovat svůj odmítavý postoj a nenecháte se zavléct do diskuze, nakonec to vzdá. Je škoda, že musíte postupovat takovýmto způsobem, ale je velmi důležité, aby se ostatní naučili, že vám nemůžou vnucovat své nápady a přání.

Měli by se buddhisté dělit o Dhammu s dalšími lidmi?
Ano, měli. A myslím si, že většina buddhistů rozumí rozdílu mezi dělením se a vnucováním. Když se vás lidé zeptají na buddhismus, odpovězte jim.

Můžete jim dokonce říct něco o buddhismu bez toho, aniž by se vás ptali. Ale když vám svým chováním nebo slovy dají najevo, že je to nezajímá, akceptujte to a respektujte jejich přání.

Je také důležité si uvědomit, že druhé informujete o tom, co Dhamma je, hlavně svými činy a nikoli slovy. Ukažte druhým Dhammu tím, jak budete vždy uvážlivý, laskavý, tolerantní, přímý a čestný.

Každý člověk, který důkladně Dhammu pozná, vytrvale ji praktikuje a štědře se o ni dělí s ostatními, může být velkým přínosem pro sebe i své okolí.