2. Základní buddhistické koncepty

Jaké jsou hlavní body Buddhova učení?
Mnoho z Buddhových rozprav se soustředí na Čtyři ušlechtilé pravdy. Nazývají se „čtyři“ proto, že jsou čtyři. „Ušlechtilé“ proto, že zušlechťují toho, kdo jim porozuměl a „pravdy“ proto, že se shodují se skutečností.

Jaká je První ušlechtilá pravda?
První ušlechtilá pravda říká, že součástí života je utrpení. Žijeme-li, musíme trpět. Je nemožné žít, aniž bychom nezakoušeli nějaký druh utrpení. Musíme snášet fyzické utrpení jako nemoc, zranění, únavu, stáří a nakonec smrt. Musíme také snášet psychické utrpení jako je samota, frustrace, strach, stud, zklamání, hněv atd.

Není to trochu pesimistické?
Slovník definuje pesimismus jako „zvyk v přemýšlení, který vede k závěru, že cokoli se stane, bude špatné“ nebo jako „víru v to, že zlo je mocnější než dobro.“

Buddhismus neučí ani jednu z těchto myšlenek. Ani nepopírá, že existuje štěstí. Jednoduše tvrdí, že se životem ruku v ruce přichází fyzické a psychické utrpení. To je tvrzení, které je tak pravdivé a zřetelné, že ho nelze popřít.

Centrem většiny náboženství je mýtus nebo představa, kterou není možné ověřit. Buddhismus začíná zkušeností, nepopíratelným faktem, věcí, kterou všichni znají, zažili ji a kterou se všichni snaží překonat. Buddhismus je opravdu univerzálním náboženstvím, protože jde k jádru problému každé jednotlivé lidské bytosti – k utrpení – a k tomu, jak se mu vyhnout.

Jaká je Druhá ušlechtilá pravda?
Druhá ušlechtilá pravda říká, že všechno utrpení je způsobeno chtivostí. Když se podíváme na psychické utrpení, je lehké vidět, jak je způsobené chtivostí. Když něco chceme, ale nejsme schopni své přání uspokojit, cítíme se frustrovaní.

Když od někoho očekáváme, aby žil tak, jak chceme, ale realita je jiná, cítíme se zklamaní a podvedení. Když chceme, aby nás ostatní měli rádi, ale je to jinak, cítíme se zranění. Dokonce i když něco chceme a své přání si splníme, často to nevede ke štěstí.

Důvodem může být to, že za chvíli jsme znudění, přestaneme mít zájem a začneme chtít něco jiného. Jednoduše řečeno, Druhá ušlechtilá pravda říká, že když dostaneme to, co chceme, nemusí to nutně znamenat, že budeme šťastní.

Než neustále usilovat o to, abychom něco získali, pokusme se raději změnit svou nenasytnost. Nenasytnost nás připravuje o spokojenost a štěstí.

Ale jak vede touha a nenasytnost k fyzickému utrpení?
Celoživotní touha a nenasytnost po tom či onom a především touha po kontinuální existenci vytváří mocnou energii, která způsobuje znovuzrozování.

Když se zrodíme, máme tělo a to je náchylné ke zranění a nemoci; může být vyčerpáno prací; stárne a nakonec zemře. Tak chtivost vede k fyzickému utrpení, jelikož je příčinou znovuzrozování.

To zní všechno dobře. Ale kdybychom přestali s chtěním, nikdy bychom nic nezískali a ničeho nedosáhli.

To je pravda. Ale Buddha pouze poukazuje na to, že naše touhy, chtivost, permanentní nespokojenost s tím, co máme a neustálé toužení po více a více věcech způsobuje utrpení, a radí nám, abychom s tím skoncovali. Naše potřeby sice mohou být uspokojeny, ale naše touhy jsou jako bezedná jáma. Měli bychom dělat rozdíl mezi tím, co potřebujeme, a tím, co chce naše chtivost.

Zároveň Buddha doporučuje, abychom usilovali o naplnění vlastních potřeb a svou chtivost mírnili. Jsou potřeby, které jsou podstatné, základní a na jejichž uspokojení bychom měli pracovat. Touhy, které jsou za jejich hranicí, by měly být postupně zmenšovány. Co je vlastně smyslem života? Mít a získat nebo být spokojený a šťastný?

Mluvil jste o znovuzrozování. Jsou vůbec nějaké důkazy, které by potvrzovaly jeho existenci?
Existují rozsáhlá svědectví, že se takové věci dějí. Podrobně o tom budeme mluvit později.

Jaká je Třetí ušlechtilá pravda?
Třetí ušlechtilá pravda říká, že utrpení může být zcela překonáno a může být dosaženo štěstí. To je možná nejdůležitější ze Čtyř ušlechtilých pravd, protože v ní Buddha ujišťuje, že opravdové štěstí a spokojenost existují.

Budeme šťastní a svobodní, když se zbavíme nepotřebné chtivosti, naučíme se užívat si života bez nepokoje, jenž je s ním spojen; a budeme trpělivě, beze strachu a nenávisti čelit problémům, které život přináší. Až potom začneme žít naplno.

A protože již nebudeme posedlí uspokojováním vlastní sobecké chtivosti, zjistíme, že máme více času pomáhat ostatním v naplňování jejich potřeb. Stavu, ve kterém se zbavíme vší chtivosti a plně rozvineme tyto dobré vlastnosti, se říká Nirvána. Nirvána je osvobozená od všeho mentálního utrpení.

Co a kde je Nirvána?
Je to dimenze zcela mimo čas a prostor, a proto je těžké o ní mluvit a přemýšlet. Slova a myšlenky jsou vhodné pouze k popisu časoprostorové dimenze.

Ale protože Nirvána je mimo čas, není v ní pohyb, stárnutí ani smrt. Nirvána je věčná. Protože je mimo prostor, neexistuje v ní kauzalita, žádná hranice, žádná představa o já a ne-já, a tak je zároveň nekonečná.

Buddha také tvrdil, že Nirvána je zkušenost velkého štěstí. Řekl:

Ale je nějaký důkaz o tom, že taková dimenze existuje?
Ne, není. Ale její existence může být odvozena. Jestliže existuje dimenze, ve které je čas a prostor, a ona existuje – je jí svět, v němž žijeme – tak můžeme odvodit to, že je i dimenze bez času a prostoru – Nirvána.

Ačkoli její existenci dokázat nemůžeme, máme k dispozici následující Buddhův popis:

Budeme si jí jisti, až ji zrealizujeme. Do té doby bychom měli prostě praktikovat.

A jaká je Čtvrtá ušlechtilá pravda?
Čtvrtá ušlechtilá pravda je o cestě vedoucí k překonání utrpení. Tato cesta je nazývána Ušlechtilá osmidílná stezka a skládá se ze Správného porozumění, Správného myšlení, Správné mluvy, Správného jednání, Správného živobytí, Správného úsilí, Správné všímavosti1 a Správné koncentrace.

Buddhistická praxe se skládá z těchto osmi faktorů. Všimněte si, že Ušlechtilá osmidílná stezka pokrývá každý aspekt života: intelektuální, etický, ekonomický i psychologický; a proto obsahuje vše, co člověk potřebuje k tomu, aby vedl dobrý život a rozvinul spiritualitu.