5. Znovuzrozování

Odkud přicházíme a kam jdeme?
Na tuto otázku jsou tři možné odpovědi.

1. Ti, kteří věří v Boha nebo bohy, obvykle tvrdí, že bytosti stvořil svou vůlí Bůh a před stvořením neexistovaly. Lidé pak žijí svůj život podle toho, v co věří nebo dělají, a po smrti jdou do věčného nebe nebo do věčného pekla.

2. Další, vědecká a humanistická odpověď tvrdí, že bytosti jsou stvořeny u zplození v důsledku přírodních příčin. Bytosti potom žijí a po smrti dojde k ukončení jejich existence.

3. Buddhismus neakceptuje ani jedno z těchto vysvětlení. První vysvětlení navozuje mnoho etických problémů. Jestliže dobrý Bůh skutečně stvoří každého z nás, je těžké vysvětlit, proč se lidé rodí s fyzickými deformacemi, proč je tolik dětí potraceno těsně před porodem nebo se jich tolik narodí mrtvých.

Další problém s theistickým vysvětlením je, že se zdá velmi nespravedlivé, že by některá bytost měla trpět věčnou bolestí v pekle za to, co udělala za 60 nebo 70 let na zemi. Za šedesát nebo sedmdesát let nevěřícnosti nebo nemorálního života si bytosti nezaslouží věčné mučení.

Totéž platí i pro šedesát nebo sedmdesát let dobrého života. Není to malá cena za věčné štěstí v nebi?

Druhé vysvětlení je lepší než to první a vypovídá o něm více vědeckých důkazů. Ale přesto nechává nezodpovězenými několik důležitých otázek: jak se může například tak úžasně komplexní jev, jako je vědomí, vyvinout jen ze dvou buněk, spermie a vajíčka?

Nyní, když je parapsychologie již uznanou částí vědy, je těžké vklínit jevy jako je telepatie do materialistického chápání vědomí.

Buddhismus nabízí uspokojivější vysvětlení toho, odkud člověk přišel a kam směřuje. Když zemřeme, tak se mysl a společně s ní i všechny její tendence, preference, schopnosti a vlastnosti, které rozvinula a zformovala v tomto životě, znovu ukotví v oplodněném vajíčku.

A tak se mysl znovuzrodí a podle vlastností, které vyvinula v minulém životě, a pod vlivem nového prostředí se vyvine v novou osobnost.

Tato osobnost se bude měnit podle vědomého úsilí a faktorů, jako je vzdělání a vliv rodičů a společnosti, a pak se mysl znovu v momentě smrti ukotví v oplodněném vajíčku.

Tento proces umírání a znovuzrozování bude pokračovat až do chvíle, kdy příčiny, které ho způsobují – chtivost a zaslepenost - zmizí. Když zmizí, mysl se již nezrodí a místo toho dosáhne stavu, kterému se říká Nirvána. To je konečný cíl buddhismu a smysl života.

A jak funguje přesun mysli z jednoho těla do druhého?
Představte si mysl jako radiové vlny. Obsahem radiových vln nejsou slova a hudba, ale energie o různých frekvencích, které cestují prostorem a jsou přitahovány a přijaty přijímačem, který je dál reprodukuje jako slova a hudbu.

S myslí je to stejné. Po smrti cestuje mentální energie prostorem, je přitahována a přijata oplodněným vajíčkem. Tak jak embryo roste, tato energie se soustřeďuje v mozku, odkud je později reprodukována jako nová osobnost.

A zrodíme se vždy jako lidská bytost?
Ne, je několik sfér, kam se můžeme zrodit. Někteří lidé se zrodí v nebi, někteří v pekle, někteří se zrodí jako hladoví duchové atd.

Nebe není místo, ale druh existence, ve které mají bytosti jemné tělo a kde mysl zakouší především potěšení. Některá náboženství považují nebeskou existenci za trvalou a úporně usilují o zrození v ní. Trvalá ale není.

Stejně jako všechny podmíněné stavy je i existence v nebi pomíjivá, a když život v ní je u konce, může se bytost znovu zrodit v existenci lidské. I peklo není místo, ale druh existence, kde mají bytosti jemné tělo a kde jejich mysl zakouší především úzkost a strádání.

Podobně i bytosti, které se zrodily jako hladový duch, mají jemné tělo a nepřetržitě zažívají neuspokojenou touhu. A tak nebeské bytosti zažívají především potěšení, pekelné bytosti bolesti a lidské bytosti směsici obou.

Hlavním rozdílem mezi lidskou existencí a těmi ostatními je druh těla a kvalita životní zkušenosti.

Co rozhoduje o tom, kde se zrodíme?
Nejdůležitějším, ale ne jediným faktorem, který ovlivňuje to, kde se zrodíme a jaký budeme mít život, je kamma. Slovo kamma znamená „čin“ nebo „jednání“ a vztahuje se k našim záměrným mentálním činům.

Jinými slovy to, jakou bytostí dnes jsme, je do velké míry určeno tím, jak jsme přemýšleli a jednali v minulosti. Stejně tak to, jak myslíme a jednáme dnes, ovlivní to, jací budeme v budoucnosti.

Jemná a laskavá osobnost bude mít tendenci zrodit se v nebeských existencích nebo jako člověk, u něhož bude v životě převládat pohoda. Úzkostlivá, utrápená a extrémně krutá osobnost má tendenci se zrodit v pekelných světech nebo jako lidská bytost, v jejímž životě převládají bolestivé zkušenosti.

Člověk, který rozvine nutkavou chtivost, intenzivní touhu a spalující ambice, které nemůžou být nikdy uspokojeny, bude mít tendenci zrodit se jako hladový duch nebo jako lidská bytost frustrovaná touhou a chtěním.

Jakékoli silné zvyky, které rozvineme v tomto životě, budou pokračovat v životě dalším.

Takže nejsme určeni naší kammou a svůj osud můžeme změnit?
Samozřejmě že můžeme. Proto jedním z kroků na Ušlechtilé osmidílné stezce je Správné úsilí. Záleží na naší upřímnosti a na tom, kolik energie vynaložíme.

Je pravda, že někteří lidé projdou životem pod vlivem svých špatných zvyků z minulosti, bez úsilí změnit je, a nakonec se stanou obětí jejich nepříjemných důsledků. Takoví lidé budou dál trpět až do chvíle, kdy změní své špatné zvyky. Čím déle podléhají svým negativním zvykům, tím těžší je změnit je.

V buddhismu se snažíme využít každé příležitosti oslabit zvyky, které mají negativní důsledky a snažíme se rozvinout mentální zvyky, které mají příjemné a šťastné následky. Meditace je jednou z technik, kterou se snažíme změnit vzorce chování mysli.

Celý buddhistický styl života je cvičení s cílem očistit a osvobodit mysl. Například když byly trpělivost a laskavost vašimi charakterovými vlastnostmi v minulém životě, s největší pravděpodobností se znovu objeví i v současném životě.

Když jsou v tomto životě ještě posíleny a rozvinuty, budou ještě silnější a výraznější v tom budoucím. Toto tvrzení je postaveno na jednoduchém a pozorovatelném faktu – zvyky, které jsou prohlubované po dlouhou dobu, není jednoduché změnit.

Nyní, když jste laskaví a trpěliví, nestane se lehce, že by vás druzí vyvedli z míry, nechováte k druhým zášť a život má tendenci být šťastný.

Nyní uvedeme jiný příklad. Řekněme, že přijdete do tohoto života s tendencí být laskaví a trpěliví, která je výsledkem vašich mentálních zvyků z minulých životů. V tomto životě ale rozvíjení těchto tendencí zanedbáte. Postupně budou slábnout a nakonec v nějakém v příštím životě zmizí úplně.

Pak se může stát, že se ve vaší mysli objeví vznětlivost, hněv a krutost a tyto vlastnosti vnesou do vašeho života utrpení.

A nyní uvedeme ještě jeden příklad. Předpokládejme, že v důsledku mentálních zvyků z minulých životů jste přišli do tohoto života s tendencí být vznětliví, plní hněvu a uvědomíte si, že tyto zvyky přinášejí pouze to nepříjemné a rozhodnete se je změnit a nahradit je emocemi pozitivními.

Když vyvinete úsilí, může se vám podařit odstranit tyto nepříjemné emoce úplně a budete oproštěni od všech následků vznětlivosti a hněvu. Když se vám tyto nepříjemné emoce podaří pouze zmírnit, objeví se opět v příštím životě, kde je s pomocí dalšího úsilí můžete odstranit úplně a můžete být od jejich negativních důsledků osvobozeni.

Mluvíte hodně o znovuzrozování, ale existuje vůbec nějaký důkaz o tom, že po naší smrti něco takového přijde?
Teorie o znovuzrozování je jediná teorie o existenci po smrti, která je podporována nějakými důkazy. Je logické, že důkazy o tom, že po smrti není nic a že po ní dojde ke zničení každé existence, chybí. Důkazy dosvědčující existenci věčného nebe nejsou.

V posledních třiceti letech parapsychologové zkoumali zprávy od lidí, kteří měli velice jasné vzpomínky na své minulé životy. V Anglii například jedno pětileté děvče jasně mluvilo o událostech, které zněly, jako by byly ze života jiného člověka.

K případu byli přivoláni parapsychologové a ptali se jí na stovky otázek, na které odpovídala. Mluvila o tom, že žila na vesnici v zemi, která podle popi su odpovídala Španělsku.

Uvedla jméno vesnice a jméno ulice, kde žila, jména svých sousedů a detaily svého každodenního života. Beze strachu také mluvila o tom, jak ji srazilo auto a svým zraněním podlehla o dva dny později.

Když vědci detaily prověřili, zjistili, že všechny odpovídají popisu. Ve Španělsku je vesnice, jejíž jméno děvče uvedlo. V ní byl i dům, který popsala a jméno ulice, kterou uvedla. V něm žila mladá žena, kterou ve věku 23 let srazilo před pěti lety auto.

Jak je možné, že pětileté děvče žijící v Anglii, které nikdy nebylo ve Španělsku, ví tohle všechno?
Tento případ není ojedinělý. Profesor psychologie Ian Stevenson z univerzity ve Virginii popsal ve svých knihách tucty případů tohoto typu. Je velmi uznávaným vědcem, jehož 25-leté studium příběhů lidí, kteří si vzpomněli na své minulé životy, je velmi silným důkazem buddhistického učení o znovuzrozování.

Někteří lidé by mohli říct, že takzvaná schopnost vzpomenout si na minulé životy je ďáblovo dílo. Nemůžeme si jednoduše vysvětlit všechno, co neodpovídá našemu přesvědčení, jako ďáblovo dílo.

Když existují fakta, která silně podporují určitou teorii, musíme použít racionální a logické argumenty, pokud ji chceme vyvrátit. Ne iracionální povídání o ďáblově díle, které je plné předsudků.

Říkáte, že vysvětlit něco jako ďáblovo dílo je předsudek. Není ale víra ve znovuzrozování také předsudek?

Slovník definuje předsudek jako „přesvědčení, které není založené na rozumu nebo na faktu.“ Kdyby existovala seriozní studie o existenci ďáblů, napsaná vědcem, můžeme připustit, že víra v ďábly není předsudek.

O takové studii ale nikdy nikdo neslyšel; vědce toto téma nezajímá a tak tvrdíme, že neexistují důkazy o existenci ďáblů. Ale jak jsme již zmínili, existují důkazy, které podporují teorii o znovuzrozování.

Jestliže přesvědčení o znovuzrozování je založeno alespoň na nějakých faktech, pak jej nemůžeme nazvat předsudkem.

Žili nějací vědci, kteří věřili ve znovuzrozování?
Ano. Thomas Huxley, který byl zodpovědný za uvedení vědy do školského systému ve Velké Británii v 19. století a který jako první obhajoval Darwinovy teorie, považoval teorie o znovuzrozování za velmi přijatelné.

Ve své slavné knize Evoluce, etika a jiné eseje píše:

Profesor Gustaf Stromberg, slavný švédský astronom, fyzik a Einsteinův přítel také shledal teorii o znovuzrozování velmi přitažlivou:

Profesor Julian Huxley, uznávaný britský vědec, který byl generálním ředitelem UNESCO, věřil, že znovuzrozování je v harmonii s vědeckým přemýšlením:

Dokonce i tak velmi praktický člověk, jako byl americký průmyslník Henry Ford, shledal představu o znovuzrozování přijatelnou. Na znovuzrozování ho přitahoval fakt, že na rozdíl od theistické a materialistické ideologie dává znovuzrozování novou šanci rozvinout osobnost. Henry Ford řekl:

A tak existují důkazy podporující teorii o znovuzrozování. Tato teorie je logická, neodporuje si a do velké míry dokáže odpovědět na otázky, na které teorie theistické a materialistické odpovědět nedokáží.

Zároveň je velmi povzbudivá. Co horšího může být než teorie, která nám nedá druhou šanci, žádnou příležitost napravit chyby, které jsme udělali v tomto životě, a nedá nám ani druhou příležitost dál rozvíjet dovednosti a schopnosti, které jsme pěstovali v tomto životě?

Když se nám nepodaří dosáhnout Nirvány v tomto životě, máme podle Buddhy tuto příležitost v některém z životů dalších. Když jsme udělali chyby v tomto životě, dostaneme příležitost je napravit v životě příštím.

Věci, které jsme nebyli schopni udělat nebo dosáhnout v tomto životě, můžou být dosaženy v životě příštím. Není tohle lepší?

Intelektuálně to zní všechno velmi uspokojivě, ale musím připustit, že se mi tomu nechce věřit.
To nevadí. Nemusíte věřit všemu, co buddhismus učí. Jaký má smysl nutit se něčemu věřit? Můžete praktikovat to, co považujete za užitečné, přijmout za své ty myšlenky, které jsou pro vás srozumitelné a mít z nich prospěch, aniž byste věřili ve znovuzrozování. Jednoho dne možná díky vlastní zkušenosti dojdete k závěru, že teorie o znovuzrozování je pravdivá.